jo...je to náročný...každý den brzo ráno vstát, teď nestíháte, protože jste líný vstát hned, oblíknout se, vyčistit zuby...a hurá do školy...ani se tomu chlapečkovi v autobuse nedivim. Byl tak unavenej, že usnul na dvojsedačce. Já jsem, přiznám se, taky na momentek zamhouřila oko, ale vnímala jsem svět..když jsem ale opět oko otevřela, ten jedenáctiletý(bajvoko) hošík tak sladce dadal s palečkem v puse, že jsem málem zapomněla vystoupit..na zastávce Svinary jsem ho probudila,protože mi můj osmý smysl říkal,že tuvystupuje...a taky že jo...celý rozespalý vyskočil ze sedačky div nevrazil do autobusových dveří a vyřítil se z nich jak tornádo..ještě mi stačil poděkovat a rozloučit se se mnou..=)
ani té malé holčičce, co se tak pevně držela máminy ruky a počítala ovečky, se nedivím. Byla tak rozespalá,když ji maminka probudila,že už vystupují, že obejmula nohu cizího pána, který jí stál v cestě a chystala se znova usnout...
mám ráda jízdy autobusem;-)
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat