...to jste měli slyšet ten řev, co se ozýval dneska z koupelny! Myslela jsem,že to bude náročný vysvětlit jim, že to není jen jedné rajón, ale až takhle že se poklofou...ale já je zkrotim.od dneška se takhle budou koupat každý den,tak si hold musej zvykat.Nevim po kom to maj...=/=D rozsadila jsem je každou do jednoho rohu a hned byl klid...kačeny jedny uklofaný..sedm kachniček je sedm kachniček,no.Ale co teprve až mezi ně přijde hroch od Bětušky,to bude teprve pranice=P asi nejdřív počkám, až se poperou a až pak do tý vany

celebration

..bála jsem se toho,to se ví..uspořádat oslavu narozenin pro 28 lidí není hračka..navíc když se všichni neznají se všema...byla to fuška věnovat se všem a zároveň nikomu...ale myslim si,že se to povedlo víc než dobře;-)Musím se veřejně omluvit bezvadné skupině Dlouhej tah, kteří krátkou půlhodinku dělali bezvadnou kulisu. Zjistila jsem,že to jsou oni,až těsně před začátkem...bylo to narychlo domluvené přes Terezku a vůbec jsem nevěděla,do čeho jdu=D Jinak strašně moc děkuju ještě jednou vše mza dárečky,udělali jsem mi neuvěřitelnou radost!!!!!!!!v koupelně mám teď maličkatou zoo (dostala jsem asi sedm kachniček včetně žínky),košíky plné sladkostí, do ledničky se kromě jogurtu nevejde nic jinýho-těch nááádhernejch dortů, co jste vyrobili a přinesli..no bájo=) spousta krásných blbinek, náušničky..úžasný přáníčka..no je toho hromada..byla to paráda a mockrát vám za to děkuju,byly to ty nejkrásnější sedmnáctý narozeniny,jaký sem si mohla přát!!

...škoda, že jsem se nenarodila někde na vesnici v nějakém starém domku,kde zatýká, je tam chladno, oloupané zdi...takové baráky totiž mají půdy na střechách...ne,vážně...dneska nám na češtině studentka vyprávěla příběh Nicholase Wintona. Byl to makléř ve 40.letech 20.století, který zorganizoval několik vlakových transportů židovských dětí do Velké Británie...nikdo mu na to nepřispěl,nikdo nepomohl...věděl, že za to nedostane peníze ani uznání, ale přece se rozhodl ty nevinné děti zachránit...jeho manželka však našla na půdě spisy dokazující jeho činy a zveřejnila je...
Je to paráda,když někdo umí využít svých schopností taky pro druhé..Mě konkrétně by to ani nenapadlo-přiznám se.Nadruhou stranu-co zmůže malá blonďatá slečinka z Hradce=/ Ale zaujalo mě to..asi zajedu k babičce na chalupu prozkoumat půdu..tam je věcí...

childhood

jo...je to náročný...každý den brzo ráno vstát, teď nestíháte, protože jste líný vstát hned, oblíknout se, vyčistit zuby...a hurá do školy...ani se tomu chlapečkovi v autobuse nedivim. Byl tak unavenej, že usnul na dvojsedačce. Já jsem, přiznám se, taky na momentek zamhouřila oko, ale vnímala jsem svět..když jsem ale opět oko otevřela, ten jedenáctiletý(bajvoko) hošík tak sladce dadal s palečkem v puse, že jsem málem zapomněla vystoupit..na zastávce Svinary jsem ho probudila,protože mi můj osmý smysl říkal,že tuvystupuje...a taky že jo...celý rozespalý vyskočil ze sedačky div nevrazil do autobusových dveří a vyřítil se z nich jak tornádo..ještě mi stačil poděkovat a rozloučit se se mnou..=)
ani té malé holčičce, co se tak pevně držela máminy ruky a počítala ovečky, se nedivím. Byla tak rozespalá,když ji maminka probudila,že už vystupují, že obejmula nohu cizího pána, který jí stál v cestě a chystala se znova usnout...
mám ráda jízdy autobusem;-)